Přecházíme silnici

Pokud vedete přes silnici své dítě, myslete na to, že až nebudete v jeho blízkosti, bude jednat stejným způsobem jako vy, popřípadě méně bezpečným. Dbejte tedy prosím na všechna pravidla, která budete pak po dítěti vyžadovat, až bude přecházet silnici samo.

Předškolní děti

Děti předškolního věku voďte za ruku a při každém přecházení jim vysvětlujte, proč se před přecházením silnice zastavujete a proč se rozhlížíte. Myslete na to, že za pár let z vašich dětí budou školáci a budou to muset zvládnout sami. I když jsou teď ještě malí, už teď je čas je to učit a je důležité postupovat správně už teď. Důležité je, abyste nespoléhali jen na svoji výšku, která vám umožňuje pohled do dálky, a před samotným přecházením se vždy na kraji silnice zastavili. Dítěti vždy říkejte, proč se zastavuje a jak se bude chovat při přecházení a proč. Dítě má jiný úhel pohledu, dívá se z menší výšky a nemá takový rozhled vy. Pokud se rozhlížíte za chůze a jste ubezpečeni o tom, že situace je vhodná k přecházení silnice, dítě tuto situaci vnímá tak, že přecházíte bez rozhlédnutí a tento moment si osvojuje jako bezpečné chování. A dělá to zcela podvědomě. Proto, zastavujte se před každou silnicí a postupujte správným stylem, jak je popsáno níže.

Nikdy se nespoléhejte na své děti, i když si myslíte, že mají řádné vychování a přecházení „už zvládnou“ nebo „vědí, že mají počkat na konci chodníku“. Nikdy nevíte, kdo na ně na protější straně silnice zavolá nebo jak se aktuálně rozhodnou. Pokud je to možné, držte své děti nablízku, nejlépe za ruku.

Jak správně a bezpečně přecházet silnici?

Komunikaci byste měli přecházet v místě, kde dobře vidíte do obou stran a můžete se bezpečně rozhlédnout. Přednostně volte místa s přechody pro chodce. Pozor, je nutné vědět, že na přechodech pro chodce nejsou řidiči povinni zastavit a dát chodci přednost. Při rozhlížení před vlastním přecházením komunikace se nejprve rozhlížejte vlevo, poté vpravo a nakonec znovu vlevo. V průběhu přecházení udržujte stálý kontakt se silničním provozem. V první půlce přecházení je to levá strana, těsně před dělicí čárou kontrolujte pravou stranu, se kterou udržujte oční kontakt po zbytek času přecházení. Při přecházení volte nejkratší trajektorii a nikdy neběhejte. Dětem vysvětlete, že pokud by běžely, ztratily by oční kontakt s okolím a nesledovaly by potenciální nebezpečí. Komunikaci vždy přecházejte svižným krokem a v průběhu přecházení se nevracejte. Pokud budete přecházet komunikaci v místě, kde máte překážku ve výhledu, například zaparkované auto, nejprve se rozhlédněte, zdali nejde komunikaci přejít v místě jiném. Pokud je situace nevyhnutelná, přibližte se až na okraj překážky, abyste dobře viděli do obou stran a pokračujte podle již zmíněného postupu. Při přecházení komunikace na světelné signalizaci (semaforu) zbrkle nezahajujte přecházení, dokud se nepřesvědčíte, že vám vozidla dávají opravdu přednost a respektují své světelné signály. Jsou i situace, kdy současně svítí „zelená“ chodcům a odbočujícím vozidlům. Proto je nutné se vždy před zahájením přecházení komunikace rozhlížet, i přes fakt, že přecházíte tzv. „na zelenou“.

Školáci

Mezi sedmým a osmým rokem obvykle rodiče dávají svým dětem kompetenci samostatnosti a dovolí jim cestovat do školy, ze školy nebo třeba do zájmových kroužků bez jejich doprovodu. I když jste přesvědčeni, že vaše dítě již zná veškerá pravidla bezpečného přecházení komunikace, neustále to svým dětem opakujte. Vysvětlujte jim způsob, jak přecházet a řádně jim to ukazujte, když jdete společně. Po terénním šetření na základní škole, kde jsme testovali děti od 6 do 9 let jsme došli ke katastrofálnímu zjištění. Ze 47 testovaných dětí přešly silnici zcela bezpečně jen 3 z nich. Z pozorování jejich chování jsme vytýčili následující hypotézy, dle kterých se zatím ještě domníváme, proč k tomu dochází. Nejlépe se chovaly děti ve věku 6 – 7 let. To je skupina dětí, které ještě do školy doprovází rodiče. Tito rodiče nejčastěji při chůzi s dětmi opakovaně děti upozorňují na pravidla bezpečného přecházení komunikace. Hůře na tom byly už děti ve věku 7 – 8 let a nejhůře děti 9 leté. S přibývajícím věkem lze dedukovat, že tlak rodičů na děti ustává a děti už se cítí více dospěle. Navíc se často pohybují po „známých trasách“ a často již přechází zpaměti. Vědí, které silnice jsou jednosměrné, jaká je zde četnost projíždějících vozidel a zkrátka více riskují. Myšlenkově už nepřemýšlí nad daným aktem přecházení, ale vše probíhá automaticky. Navíc, když sledujete kolemjdoucí chodce, často se stává, že se rozhlíží „za pochodu“, nezastaví se a děti tyto vzory opakují. Nejriskantnější je situace, kdy děti chodí ve skupinách. Často se pak stává, že se rozhlíží jeden za všechny a ostatní spoléhají na jeho vyhodnocení situace. Ještě horší je situace, kdy dítě spěchá nebo na něho na druhé straně silnice čeká kamarád. Proto, věnujte tomuto tématu čas a píli, i když už doma máte školáka. Jedna chyba v přecházení může být tak fatální, že čas, který vynaložíte na prevenci je vlastně úplná maličkost.